Vysoko na jeřábu svítí malá žlutá tečka bezpečnostní helmy, zpod které se hrne vodopád vlnitých vlasů. Míša si rukou
cloní oči proti rannímu slunci a z výšky obhlíží staveniště, které už za pár měsíců bude jejím novým působištěm. Do Centra přírodovědných a technických oborů si přestěhuje laboratoř modelových organizmů, ve které zkoumá třeba to, jak na sebe reagují živé systémy a nanomateriály. Kromě toho (a mnoha dalších věcí) se snaží vyzkoumat, jak svým kolegům na fakultě i celé univerzitě zařídit co nejlepší podmínky k práci a studiu.
Občas dostane nějakou cenu, nazuje podpatky a navlékne „malé černé“, ale hned druhý den ji potkáte v kavárně na obědě zase v džínách a mikině, jak se zástupci ostatních fakult probírá založení školky pro děti zaměstnanců univerzity.
V kampusu bývá Míša k vidění (nejen na jeřábu) od časného rána, a to přesto, že denně dojíždí z Litoměřic, kde s rodinou bydlí. Má prý to cestování přes kopečky ráda. „Dezinfikuje to hlavu,“ říká. A není sama. Blázni do dojíždění, ať už post-sopečnou krajinou Českého středohoří, nebo dramatickým Labským kaňonem z Národního parku České Švýcarsko, jsou i její kolegové z PřF UJEP, kteří během každoroční květnové výzvy Do práce na kole tradičně najezdí nejvíc kilometrů z celé univerzity.
Někdy zůstane Míša v práci až pozdě do večera. Třeba když je Noc vědců, na které se podílí od přednášení přes doprovodný program a PR aktivity až po rozsvěcování řetězů s barevnými žárovkami. To rozsvěcování k ní sedí. Pustit světlo poznání do temnoty nevědomí a přiblížit vědu širší veřejnosti.
Rozsvítit Ústecký kraj.
@prf_ujep @dopracenakole #univerzitaseveru #hazmburk #ceskestredohori
