„… dobře, já teď nejsem u počítače, ale pozítří se vám ozvu… taky hezký den.“ A lup tam s letovým režimem. Schovat mobil na dno batohu, zaklonit hlavu, až se zatočí, a zhluboka se nadechnout lesního vzduchu. Ještě alespoň jeden den bez civilizace. V uvozovkách. Za chvíli totiž les prořídne a otevře se pohled na Jezeří, jakoby levitující nad obrovskou těžební jámou dolu ČSA.
Pro tenhle pohled si Bára jednou za rok schválně zajede v rámci akademického detoxu. Vznikají z toho pak smysluplné věci. Třeba mezifakultní spolupráce FF UJEP a FUD UJEP. Stačí se zaposlouchat do ticha samoty a vyklepat z hlavy myšlenky jako kamínky z boty. Prozkoumat je, pohrát si s nimi a nechat vlézt zpátky jen ty, co za to stojí. Myslet chvíli pomalu. I když vám to myslí zatraceně rychle. A uvidět to, co bylo, co je a co možná bude, v souvislostech.
Nejspíš proto je v Ústeckém kraji tolik zvláštních kopců s úchvatným výhledem do kraje. Nadhledu je tu prostě zapotřebí. Stejně jako lidí, kteří o něj pečují.
Podporovat svobodné a kritické myšlení.
@ffujep @salhranicar @cinohernistudio #usticko #aussig #hranicar #jezeri
